domů Mapa stránek

RSS Mapa stránek Domů
jazyk: cz | eng
Domů / Publikace / Ostrava

Ostrava

Viktor Kolář

Ostrava
Autor: Jan Balabán, Kate Bush, Petr Volf
Kategorie:Publikace, Fotografie, Umění, Obrazové publikace
Jazyk: česky a anglicky
Překlad: Barbora Štefanová, Stephan von Pohl
Počet stran: 204
Vazba: pevná vazba
ISBN: 978-80-7437-030-4
EAN: 9788074370304
Datum vydání: 2010
Číslo vydání: 1. vydání
Doporučená MOC: 2790 Kč
Rozměry: 29 x 30 cm
koupit v e-shopu
Anotace

"Viktor Kolář je nejvýznamnějším "městským fotografem" České republiky. Kromě let 1969 - 1973, která strávil v Kanadě (a vytvořil zde vynikající soubor New World Encounters), se autor věnuje až na výjimky Ostravě, rodnému městu a zároveň symbolu komunistického pokroku provázeného devastací prostředí i lidské duše. Městu zobrazovanému Kolářem s nenávistnou láskou. Pokračuje v tradici humanistické tradice a lpí na náročném stylu rozhodujících okamžiků. Fotografuje takřka výhradně v ulicích a na veřejných prostranstvích. Vedle bezkonkurenčně precízního řemesla překvapuje vynalézavými kompozicemi, ale to všechno je druhořadé. Přestože postihuje svébytnost tohoto hornického města, všímá si i některých charakteristických rysů městské společnosti, především odcizení. Jeho filosofie i prožitky jsou blízké existencialismu. Nesnaží se o subjektivizaci nebo objektivizaci dokumentu, jak je to módou v posledních letech a desetiletích, zaujímá jedinečnou pozici filozofujícího a psychologizujícího mudrce, neboť je schopen svými fotografiemi odhalovat víc než jiní. Tak se také proměňuje: ne do šířky, nepřibírá si další oblasti fotografování, nýbrž do hloubky. Snaží se, aby objektiv jeho kamery ukázal vizualitu lidského světa ve stavech, symbolických funkcích, gestech a konfiguracích kladoucích otázky, upozorňujících na vztahy a problémy. Podstatná část díla se točí kolem vztahu časnosti a věčnosti, kultury a antropologické konstanty v lidském chování. Obrazy nacházené Kolářem jsou podobné jeho jedinečné slovní komunikaci. Inspiruje ho cokoli a s nevyčerpatelnou důkladností dovede určitý motiv probírat z nejrůznějších aspektů, aby se dostal až "na dřeň". Nezabývá se ale ničím nedůležitým. Autor získal cenu „Osobnost české fotografie 2010“ a je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých fotografů a jeho obsáhlá kniha Ostrava, věnovanou rodnému městu, jež zobrazuje po celý svůj aktivní život , se řadí mezi nejlepší fotografické publikace vydané v České republice.

Recenze

Kolářova jasná zpráva o jednom hornickém městě

Kateřina Farná, PRÁVO, 30.10.2010
Viktor Kolář, fotograf-chodec, svůj objektiv spojil zejména s Ostravou, průmyslem přidušeným městem bez půvabu, ale s výjimečným charismatem, které není pro každého. Úspěšná symbióza Ostravy a jejího rodáka dala vzniknout řadě tematických knih. Tou poslední je publikace jednoduše nazvaná Ostrava, kterou Kolář sděluje svou zprávu o městě se zvláštní pachutí (lidského) konce, s rázovitými, od sazí života ušmudlanými figurkami. Pro jedny peklo, pro jiné ráj. (...) V knize pochybuje, zda je vůbec fotograf: "Mívám silné pocity, že jím nejsem, a přijde mi, že jsem ty fotografie ani nedělal já." Přitom není jen tvůrce považovaný za nejvýznamnějšího městského fotografa. Je rovněž poutavý vypravěč, citlivý malíř a básník všedního dne…

Album Ostravy

Josef Moucha, HOSPODÁŘSKÉ NOVINY, 27.9.2010
(...) Kolář různě uspořádanými monografiemi opakuje, že právě Ostrava, místo jeho osobního zasvěcení do tajů života, je mu stálou výzvou. Nevztahuje se ale výhradně k Ostravanům. Znázorňuje odvrácenou tvář moderní civilizace, která se nedá dost dobře popsat a odkrývat ji lze v pouhých náznacích. (...) Fotograf Viktor Kolář nesleduje výlučné ostravské problémy. Upozorňuje na úpadek průmyslových oblastí, odhaluje rub civilizačních stereotypů a strádání ducha. Část nákladu jedné z jeho dřívějších knih nechal ostravský magistrát před lety zničit, jeho novou monografii však Ostrava již hrdě dotuje.

Kniha Kolářových fotografií rodné Ostravy je velkolepá

Josef Chuchma, MF DNES, 15.9.2010
(...) Jde o monografii rozsahem a formátem dosud největší, takzvaně reprezentativní. Její obrazová část poskytuje zatím nejdůkladnější zprávu o Kolářově ostravském určení, o tomto vztahu lásky a ne snad přímo nenávisti, ale určitě jakési posmutnělé udivenosti či někdy možná imírné zlosti vůči této lokalitě. Ve spolupráci s o dvě generace mladším kurátorem a teoretikem Tomášem Pospěchem vsadil do kolekce i snímky časem ještě neprověřené, exponované v posledních letech a dosud knižně neotištěné. Kompozici celku můžeme označit za nenásilně chronologickou, slévají se v ní do jednoho pružného vizuálního a významového organismu princip námětové a motivické příbuznosti vedle sebe položených fotek a princip toku času, který s různými dílčími přeskoky plyne od šedesátých let až do současnosti.

Plachý dravec a jeho lidé

Jáchym Topol, LIDOVÉ NOVINY, 11.9.2010
(...) Soukromí. Osobní rytmus. Budování vlastní identity, neustálý boj o obnovení vlastních vnitřních zdrojů, opravdovost, niternost, úcta k těm, které fotografuje, to jsou zřejmě některé z těch nesnadno popsatelných mechanismů, díky kterým vznikají Kolářovy fascinující fotografie. Něco je tu profese, neboť „řemeslo nesmí chřadnout“, něco vyladění, které dovoluje nechat se zcela pohltit tou šťastnou vteřinou, kdy se cvaknutím spoušti fotografie prostě uděje. A těch třicet let práce nepřekryla rutina. (...) Nefotografoval „svoje lidi“ a prostředí jako reportér hledající téma. Ne, on zaznamenával důvěrně známé stěny svého domova. Do kterého se ovšem navrátil. A snad kvůli rokům svobody v Kanadě získal potřebný odstup a svou Ostravu poprvé doopravdy uviděl. To, co bylo pro domorodce obyčejné, pro něj mělo znepokojivou krásu. A tu vidí dodnes a dokáže ji ve svých fotografiích předat.